Díky zemědělské činnosti krajina čas od času získá zcela nečekaný (přímo kuriózní) vzhled. Na žluté lány řepky už jsme si tak nějak zvykli, ale krajina zbarvená například do ruda působí mnohem nezvykleji. Tak je tomu i nyní, tedy na začátku června, a sice na poli východně od Trnovan u Litoměřic. Zdejší pole, které je ohraničeno obloukem železnice, je oseto hospodářským druhem máku. Pod „ochranu“ máku setého se ale uchýlil také mák vlčí, který zde místy tvoří dominující populaci. Musím přiznat, že se mně z toho doslova tajil dech – tak fantasticky a malebně to působí.
Červeně kvetoucí mák vlčí rychle osidluje jakoukoli narušenou půdu. Roste často podél silnic a cest, osidluje náspy železnic nebo například stavebně narušený prostor a navážky – a jak je vidět na snímcích – také polní kultury, na něž se může rozšířit například přímo s osivem. Semena máku mají navíc dlouhou životnost, takže mohou v půdě vyčkávat na vhodnou příležitost.
Mák vlčí se stal také symbolem první světové války. Prostor mezi vojenskými zákopy znepřátelených stran byl totiž zcela rozryt tisíci explozemi dělostřeleckých granátů. V létě pak nad těly mrtvých vojáků rozkvetly miliony rudých květů, které jako by symbolizovaly jejich prolitou krev. Smutně o tom vypráví slavná a později zhudebněná báseň kanadského lékaře a vojáka Johna McCrae „V polích flanderských“.
Foto © Jiří Svoboda a David Surý (ww.davidsury.cz)
